Jak se změnilo vaření od dob našich babiček? Méně času, víc experimentů
Vzpomínáte na vůni babiččiny kuchyně? Na domácí nudle sušící se na utěrce, na hrnec polévky pro celou rodinu a na to, že babička strávila půl dne u plotny? Dnes vypadá vaření úplně jinak. Rychleji, flexibilněji, ale někdy zapomíná na tradice. Co se vlastně změnilo?

Starší paní, která připravuje těstoviny
Zdroj obrázku: Pexels
Babičky měly čas. My máme indukci
„Dnešní matka rodiny nemůže již strávit klidně celé půldne u své plotny jako naše babičky a prababičky“ stálo už v roce 1926 v kuchařce Šotkova mezinárodní kuchařka. A to byl teprve začátek. Dnes je situace ještě jiná. Místo remosky máme multifunkční trouby, které pečou, vaří v páře a samy se čistí. Klasické sporáky nahradily indukční desky.
Technologie nám ušetřily čas. Babičky hnětly těsto ručně, my máme roboty. Ony sušily nudle celý den, my je koupíme za dvě minuty v obchodě. A zatímco babička musela vařit na dva dny, protože to jinak nestíhala, my si můžeme dovolit vařit čerstvě každý den – pokud chceme.
Změnil se přístup k jídlu
Naše babičky musely umět vyjít s málem z nejrůznějších důvodů, které s sebou přinášela doba. Nezáleží, do jaké věkové kategorie vaše babička nebo dědeček spadají, s nějakým druhem potravinového nedostatku se pravděpodobně setkali. Dnes máme v obchodech stovky druhů surovin. Babičky vařily z toho, co bylo – brambory, mouka, mléko, vejce, sezónní zelenina. My máme celoročně avokádo, quinou, kokosové mléko a exotické koření.
Jenže to s sebou nese i ztrátu. Babičky uměly improvizovat, znaly hodnotu surovin a neplýtvaly. My si objednáváme rozvoz, když se nám nechce vařit.
Kuchyně jako společenský prostor
Po sametové revoluci se Čechům otevřel svět a s ním i zcela nové možnosti v zařizování domácností. Postupně se začaly bourat zdi. Kuchyně se propojovaly s jídelnou a obývacím pokojem, což odráželo změnu životního stylu.
Babičky vařily v uzavřené kuchyni, kde seděla celá rodina u stolu. Dnes máme kuchyňské ostrůvky, otevřené prostory a vaříme, zatímco se s někým bavíme nebo se díváme na televizi. Vaření se stalo společenskou aktivitou, ne jen nutností. A to je velká změna. U babiček vařily ženy. Dědečkové seděli u novin nebo šli na zahradu. Dnes je normální, že vaří muži, že mají rádi experimentování v kuchyni a že se z toho stává kreativní koníček.
A to je možná jedna z nejzásadnějších změn.
Co zůstalo stejné?
I přes všechny změny něco zůstává. Láska k jídlu. Radost z toho, když něco chutná. A pocit, že domácí jídlo má jinou chuť než to z restaurace.
Pokud hledáte knihu, která kombinuje tradici s moderním přístupem, skvělou volbou je Forejt na doma od Přemka Forejta. Přemek ukazuje, jak kombinovat různé kuchyně a vytvářet z obyčejných surovin neobyčejné zážitky.
Babičky vařily jinak. Ale nemusí to znamenat, že vařily lépe. Dnes máme víc možností, víc času (pokud ho chceme využít) a víc inspirace. Záleží jen na tom, co si z toho vezmeme.
